Japonské topoly

Seriál Abeceda pěstitele japonských topolů 2

[7. listopadu 2011] ABECEDA PĚSTITELE JAPONSKÝCH TOPOLŮ • ČÁST DRUHÁ

ABECEDA PĚSTITELE JAPONSKÝCH TOPOLŮ • ČÁST DRUHÁ


PŘEDSADEBNÍ PŘÍPRAVA



S přípravou pozemku je nutno začít obvykle rok dopředu před výsadbou tak, aby byly podmínky pro výsadbu a růst dřevin v prvních 2 – 3 měsících optimální. V našich podmínkách se jedná zejména o maximální omezení růstu plevelů v této době a optimalizaci fyzikálních vlastností půdy pro zakořenění dřevin (řízků, prýtů, případně sazenic).

Na zaplevelených lokalitách je nutné začít intenzivní odplevelování už 1,5 – 2 roky před výsadbou v závislosti na převažujících druzích plevelů a zvolené technologii odplevelování. Plevele (ale i nepřipravené luční porosty) omezují růst vysazených dřevin dvojím způsobem: jednak kořenovou konkurencí (připravují je o vodu a živiny) a nadzemní konkurencí vegetačních orgánů (omezují až zamezují přístupu světla k rašícím prýtům).

Mechanické odplevelování

Obecně je preferováno a ověřeno opakované mechanické odplevelování v kombinaci s pěstováním přípravné plodiny (např. řepka, konopí, ječmen) na vybrané lokalitě rok před založením plantáže. Tento způsob současně přispívá ke zlepšení půdních podmínek. V zaplevelených lučních porostech je nutno porost opakovaně kosit nebo spásat tak, aby plevelné rostliny byly omezeny.

Chemická příprava

Použití chemických prostředků pro velkoplošné odplevelování půd není doporučováno z důvodů ochrany přírody a tvorby reziduí v půdě, které mohou omezit růst RRD i několik let po aplikaci. V odůvodněných případech (velmi silné zaplevelení, nemožnost použití mechanizovaného odplevelování) je možno použít ověřené biodegradující preparáty (např. Roundup) po konzultaci s odborníky. Při aplikaci přesně podle doporučených postupů je možné snížit účinné koncentrace na minimum. Například v našich pokusech jsme díky správnému načasování aplikace úspěšně omezovali plevel i s koncentracemi okolo 1 % Roundupu +0,3 % tekutého dusičnatého hnojiva (doporučené dávky jsou 2 – 3x vyšší). Aplikace Roundupu může být provedena jednak v přípravném roce nebo také těsně před výsadbou. Tento efektivní způsob omezování plevelů v zaplevelených oukách však může způsobit posunutí termínu výsadby na méně vhodné období, neboť je nutno vyčkat 7 i 14 dní na ověření účinnosti zásahu.

Podzimní a jarní orba

Podzimní orbu a přípravu půdy na dobře odpleveleném pozemku je nejlépe provést tak, aby nebylo na jaře nutné již pozemek orat, ale jen kultivátorovat případně vyrovnat. Tento postup je důležitý zejména v oblastech s častým výskytem jarních přísušků. Jarní orbou totiž dojde k porušení přirozené kapilarity půdy, což v případě výskytu přísušku může způsobit silné proschnutí 15 – 20 cm horní půdy, do které se řízky sázejí. Hloubka orby závisí na místních půdních podmínkách a stavu pozemku. Na těžkých jílovitých půdách je vhodné rok dopředu provést hlubokou orbu (doporučuje se až do 70 – 80 cm), aby se zlepšilo provzdušnění půd na více let dopředu. V některých případech je nutné provést i jarní orbu (špatně odplevelené pozemky, utužená půda). Provádíme ji co nejdříve, aby se včas obnovila půdní kapilarita. Na dobře připravených pozemcích stačí provést jen kultivaci a urovnání pozemku. V lučních porostech je nejefektivnější provést stržení pásu travního porostu oddrňovacím lesním pluhem(tzv. Krombergrem), který dříve vlastnil každý lesní závod. Při oddrňování je nutno dbát na to, aby byl odebrán opravdu je tenký povrchový drn. Hluboká brázda není vhodná, protože půda v nižších horizontech obsahuje méně živin a rašící prýty mají oproti travám výškovou ztrátu a hrozí jejich uzavření pod vitálními plevely.

Sadební materiál a legislativa



Řízky Japonského topolu jsou nařezané z jednoletých prýtů (prutů, výhonů). Ty se odebírají ve speciálních každoročně seřezávaných porostech – uznaných matečnicích. Produkce sadebního materiálu v matečnicích podléhá schvalování a kontrolám Státní rostlinolékařské správy. Ta monitoruje nejen zdravotní stav reprodukčních plantáží, ale i nakládání se sadebním materiálem, jeho skladování a evidenci. Každý uznaný pěstitel sadby Japonských topolů má přidělené své registrační číslo a je jeho povinností přikládat ke každé sadbě tzv. rostlinolékařský pas. Komora pěstitelů biomasy, o.s. doporučuje pro výsadbu používat pouze kvalitní a uznanou sadbu. Jen tak lze předcházet případným rizikům. Z důvodů možného plagiátorství rostlinolékařských pasů vydává Komora pěstitelů biomasy, o.s. každoročně nové ochranné známky, jimiž jsou opatřeny rostlinolékařské pasy i jednotlivá balení řízků dodávaných Japonských topolů.

Skladování japonských topolů

Bezvadný zdravotní stav a životaschopnost řízků je zaručena jen při šetrném zacházení a skladování. Řízky je nutné skladovat do výsadby ve vhodných skladovacích prostorách. Při krátkodobém uskladnění (1 – 2 měsíce) je optimální teplota 2 – 4 ºC. Pokud chceme skladovat sadbu (řízky) dlouhodobě (5 – 7 měsíců), musíme ji uchovávat v mírném mrazu v rozmezí těsně pod 0 ºC až minus 4 ºC a při vysoké vlhkosti, aby nedocházelo k vysušování mrazem. Je-li ve skladovací místnosti vysoká vzdušná vlhkost je možné řízky a pruty skladovat volně. Skladování v průvanu je nevhodné. Řízky Japonských topolů v takových podmínkách rychle vyschnou a výrazně se tak snižuje jejich schopnost rašení a zakořeňování. Optimální délka řízku je 18 – 22 cm a průměr od 0,5 do 2,5 cm. Těsně před výsadbou je vhodné řízky namočit na 1 den do vody, zejména pokud nebyly skladovány v optimálních podmínkách. Toto opatření je zcela nutné pro výsadby prováděné v obdobích nebo oblastech výskytu jarních přísušků.

Výsadba – jarní termín

Určení optimálního termínu jarní výsadby Japonského topolu závisí na místních půdních podmínkách a průběhu počasí v předjaří (měsících II – III). Obvykle jsou řízky topolů sázeny od poloviny března do konce dubna, jakmile půdní vlhkost dovolí přístup sazečů nebo sázecích strojů na plochu.
V zahraničí se uvádí, že výsadbu je možné provést, když teplota půdy dosáhne +5 ºC, kdy dochází k tvorbě kořenů. V oblasti trpící jarními přísušky je řízky nejlépe vysazovat co nejdříve (březen), nebo jak bylo uvedeno dříve, naopak později po skončení přísušku. V tomto případě je podmínkou kvalitní uskladnění sadby při minimální teplotě okolo 0 ºC. Vhodné období pro jarní výsadby RRD obvykle končí koncem dubna nebo začátkem května.

Vertikální výsadba Japonských topolů

V případě manuální výsadby se řízky ručně zapichují rovně nebo mírně šikmo do připravené půdy. Tam, kde je půda slehlá a ruční zapichování nelze provádět kvůli poškozování řízku, je možno si vyrobit jednoduchý ruční sazeč z železné kulatiny o průměru okolo 1 cm. Tím se nejdřív udělá
do půdy otvor, do kterého se potom zasune řízek. Musí být skoro celý v zemi – řízek může vyčnívat maximálně 3 cm nad povrch. Na těžkých jílovitých půdách je v případě nebezpečí utužení povrchu suchem lepší nechat řízky vyčnívat 3 – 5 cm nad povrchem tak, aby vrcholový pupen byl na úrovni povrchu. Po zapíchnutí nebo zasunutí je potřeba půdu kolem řízku zhutnit například sešlápnutím z boku, tak aby přilnula k řízku, ale nebyl poškozen řízek. Velmi vhodné je si řádek před výsadbou označit napnutým provázkem tak, aby výsadba byla provedena rovně – velmi to usnadňuje
mechanizovanou údržbu a ruční odplevelování. V případě mechanizované výsadby je postup závislý na typu sazeče (např. klasický lesnický dvojřádkový sazeč za traktor). Postup je shodný jako u výsadby lesních sazenic. Vždy je ovšem nutno dodržet zásadu, aby řízky netrčely více než 5 cm z půdy a půda byla kolem nich dobře utužena. Ve srovnání s manuální výsadbou je mechanizovaná mnohem rychlejší – okolo 0,5 – 0,7 ha/den. V zahraničí se stále více používají speciální sazeče pro výsadbu RRD. Ve Švédsku se nejvíce používá sazeč na celé prýty, které se zasouvají vertikálně do sazeče (obsluha stojí na zadní plošině podobně jako u starých secích strojů). Stroj zapichuje a krátí prýty v přesně zadaných délkách a intervalech. Řízky připravené na poli k výsadbě je nutné chránit před vyschnutím například založením do vlhké půdy nebo do jámy a zakrytím fólií nebo pevnou textilií. Řízky od dodavatelů ve větším množství budou dodávány ve speciálních obalech například ve voskovaných papírových krabicích s perforací, které je možno zasílat i poštou. Zatím bylo vyzkoušeno, že takto dopravované řízky si udrží dobrou vlhkost 7 – 10 dní. Před výsadbou je tyto bedny nutné skladovat na chladném místě a řízky lehce pokropit. Na poli je také zakrýt proti vysychání.

Horizontální výsadba řízků a prutů

Zatím méně obvyklý způsob výsadby je horizontální kladení celých jednoletých prýtů (o délce 2 – 4 m) do rýhy 5 – 10 cm hluboké, která je sázecím strojem vyorána a následně po mechanizovaném položení prýtu zasypána. Mladé prýty vyrážejí jak ze vnějších, tak ze spících pupenů přibližně 5 – 10 dnů po výsadbě. Prvních 7 – 10 dní mohou rašící prýty růst z vody obsažené v řízku nebo prýtu. První orientační hodnocení ujímavosti je možné provést asi měsíc po výsadbě. Je třeba dosáhnout alespoň 70 % ujímavosti výsadby, protože veškeré vylepšování výsadby (dosazování) v dalším roce je velmi nákladné a musí se dělat sazenicemi.

Závlaha

Zavlažování připadá v úvahu jen v případě výskytu silného jarního přísušku následujícího těsně po výsadbě. Pokud je dostupná závlahová voda a závlahové zařízení, je výsadbu vhodné zalít ekvivalentem 5 až 10 mm dešťových srážek po každých 7 – 10 dnech sucha. Zálivku je vhodné provádět ráno nebo večer z důvodů menšího odparu a fyziologického stavu rostlin.

Schéma a tvar výsadby

V současnosti jsou pro výsadbu výmladkových plantáží používána dvě schémata výsadby:

- do jednořádků ve sponech 0,3 – 0,5 x 1,5 – 3 m mezi jednořádky

- do dvouřádků ve sponech 0,75 x 0,75 m a 1,5 – 3 m mezi dvojřádky

Optimální počet jedinců je 8 tis. – 10 tis. ks/ha

Přesné určení sponu závisí na dostupné mechanizaci, která bude používána k výsadbě a zejména k odplevelování. Dvojřádky, které se začaly používat kvůli mechanizaci sklízení, zmenšují u dobře odplevelené plochy udržovanou plochu na minimum a tím šetří náklady na údržbu. Na zaplevelených lokalitách jsou ale mnohem náročnější na ruční nebo polomechanizované odplevelování uvnitř dvojřádku – pro takové lokality jsou mnohem vhodnější jednořádky. Z hlediska zvyšování ekologické stability a druhové pestrosti výmladkových plantáží je také doporučováno sázet do jedné plantáže více klonů a druhů RRD, ať již v klonových směsích (více klonů v jedné ploše – například po řádcích) nebo klonových blocích (plochy klonů vytvářejí celou plantáž). Se správnou volbou těchto směsí by se pěstitelé měli poradit s odborníky nebo je žádat od autorů projektu založení porostu.

Opláštění plantáže – izolační a rozčleňovací pásy

Jednou z podmínek zakládání výmladkových plantáží u nás je vysazení izolačních pásů okolo vysazovaného porostu a v případě rozlehlých plantáží rozčleňovacích pásů uvnitř zakládaného porostu RRD. Jejich funkcí je jednak přirozeným způsobem začlenit porosty do okolní krajiny a současně působit jako retardační bariéra proti případnému šíření reprodukčních orgánů nepůvodních druhů nebo jiných nevhodných prvků do okolí. Může se jednat například o spory rzi (Melampsora larici populi), která se ve vlhkých letech objevuje na topolech i vrbách a způsobuje u některých klonů předčasný opad listů. Spory rzi působí na lidi jako alergeny. Silně náchylné klony RRD k této rzi nebyly doporučeny do seznamu klonů pro plantáže, ale k jejímu občasnému výskytu dochází i na doporučených klonech. Další funkcí izolačních pásů je pasivní ochrana proti okusu zvěří, kdy jsou do nich vysazovány „okusové“ druhy a klony dřevin – z vrb např. S. triandra, S. x smithiana. Izolační pásy jsou zásadně zakládány z druhů vyskytujících se přirozeně na území ČR (např. topoly černé, vrba košíkářská a lýkovcová a jiné). Šíře pásů závisí na celkové rozloze plantáže a skladbě klonů. Minimálně by však měla být v rozměru jednoho dvojřádku a mezery pro průjezd či otočení mechanizace (např. 0,7 – 3 m).